Radioterapie mnohočetného myelomu
Publikováno 25.8. 2014
Radioterapie ničí nádorové buňky podobně jako chemoterapie. Její účinek je podobně nespecifický jako u chemoterapie, postihuje všechny rychle se množící buňky v těle. Principem účinku záření je poškození genetické informace v myelomových buňkách, které díky tomuto poškození hynou.
Ozáření celého těla je možný, ale vzácně používaný léčebný postup. Obvykle se radioterapie používá jako doplněk chemoterapie. Velkou výhodou ozařování je, že je lze zamířit na malé ozařovací pole. V tomto ozařovacím poli jsou zlikvidovány myelomové buňky, aniž by radioterapie poškodila celý organismus.
Bohužel podobně jako u chemoterapie není účinek záření specifický pouze na myelomové buňky, ale působí na všechny tkáně, které jsou v ozařovaném poli, což má za následek tzv. vedlejší nežádoucí účinky. Důležité však je, že myelomové buňky jsou na záření podstatně citlivější než buňky okolních tkání, takže při vhodném dávkování jsou myelomové buňky poškozeny velmi výrazně za současného minimálního poškození ostatních buněk v ozařovaném poli.
Kdy se radioterapie používá
Ozařování dávkou, která má potenciál v ozařovaném poli téměř zcela vyhubit myelomové buňky (kurativní radioterapie)
Radioterapii lze použít s cílem kurativním, tedy s cílem, že v určité oblasti (ozařovací pole) budou s vysokou pravděpodobností usmrceny téměř všechny myelomové buňky. Tento typ záření vyžaduje obvykle dlouhodobější ozařování a dosažení celkové dávky pohybující se mezi 30-40 Gy (Gray, jednotka používaná na měření dávky použitého záření).
Tato kurativní radioterapie se používá na velká kostní i mimokostní ložiska, která může zcela odstranit. Pokud se zářením vyhubí myelomové buňky ve velkém ložisku v kosti, mohou převážit hojivé procesy. A přestože se nikdy neobnoví původní struktura kostní tkáně, přece jenom k určitému zpevnění procesem sklerotizace (zvazivovatění) dochází.
Pokud bylo ložisko v místě patologické zlomeniny, pak se po předchozím provedení fixace obvykle používá cílené radioterapie k odstranění myelomových buněk v místě zlomeniny, které je základním předpokladem nastartování hojicích procesů.
Ozařování dávkou, která zmenšuje vnímání bolesti, ale neodstraňuje myelomové buňky v ozařovaném poli (analgetická, paliativní radioterapie)
Nižší dávky záření již nemají tak velký likvidační účinek na myelomové buňky, ale mají potenciál zmenšovat vnímání bolesti. Proto může být dalším důvodem pro použití radioterapie zmenšení bolesti v uvedené oblasti. Toho lze dosáhnout podstatně nižšími dávkami záření, než jsou dávky nutné pro eliminaci myelomových buněk. Hovoříme pak o paliativní (analgetické) radioterapii.
Nežádoucí účinky radioterapie
Nežádoucím účinkem radioterapie může být radiační zánět a následná pigmentace kůže v místě ozáření. Kůže se v době ozařování ošetřuje nedráždivými mastmi. Ozářenou část kůže je nutno chránit před mechanickým poškozením a slunečním zářením.
Pokud se ozařuje hrudní páteř, může dojít k poškození sliznice jícnu a zažívacím potížím. Pokud se ozařuje bederní páteř, vedlejším účinkem může být podráždění žaludku a střev, a tedy nevolnosti, zvracení a průjmy. Ozařování kostí končetin je snášeno bez větších nežádoucích účinků.
O nežádoucích účincích záření musí pacient ošetřujícího lékaře informovat, protože mezi nemocnými jsou velké rozdíly v toleranci záření a nelze pro konkrétního nemocného přesně předpovědět, zda se nežádoucí účinky vyskytnou a v jaké intenzitě.