Pohybová podpora

Nedílnou součástí léčby myelomu je i podpůrná fyzioterapeutická (rehabilitační) léčba. Ve snaze seznámit rehabilitační lékaře a fyzioterapeuty s myelomem, jeho specifiky týkajícími se jak postižení skeletu, tak vedlejších účinků léčby – např. polyneuropatii, proběhla ve spolupráci s Českou myelomovou skupinou pod vedením Mgr. Pavly Straubové a MUDr. Jana Strauba série odborných kurzů.

Cílem těchto odborných kurzů bylo vytvořit tým zkušených fyzioterapeutů schopných co nejefektivněji nastavit rehabilitační léčbu u pacienta s myelomem. Zaměřili jsme se zejména na velká specializovaná léčebná centra, ale neopominuli jsme ani regionální specializovaná léčebná centra. Vznikl tak seznam rehabilitačních pracovníků vyškolených v problematice mnohočetného myelomu a jejich seznam vám nabízíme. Neváhejte se na tyto odborníky obrátit, pokud u vás bude fyzioterapie indikována.

Seznam rehabilitačních pracovišť pro pacienty s myelomem

K tomu, abyste dokázali z jógy těžit ke svému prospěchu, nepotřebujete zcela rozumět její filozofii, ale určitá představa o její podstatě může napomoci k jejímu správnému provádění. Jóga se zrodila v Indii a samotné slovo „jóga“ je slovo pocházející ze sanskrtu. Znamená v překladu „spojení-jednotu“. Často je tato „jednota“ vykládána jen jako spojení jednoty mysli, těla a ducha. Ve skutečnosti však souvisí význam tohoto slova s cílem jógy a tím je spojení a jednota mezi jedincem (svým vlastním vědomím) a Vesmírem (božským či vyšším vědomím).

Jóga není soutěživý sport (na rozdíl od sportu – fotbal, hokej, tenis apod.), jóga se od „soutěživé“ koncepce zásadně liší. Lidé praktikující jógu neusilují o změřitelné známky pokroku ani neporovnávají své výkony s ostatními v kurzu, který navštěvují. V praxi jógy jde o prohloubení osobního zážitku a zkušenosti. Proto může cvičit každý, i člověk se zdravotním omezením.

Lidé se často ptají, jak mají k jógovým cvičením přistupovat. Neexistují pravidla kdy či jak často bychom měli jógu cvičit. Samozřejmě čím pravidelněji je cvičení prováděno, tím větší užitek z jógy získáme. Obecně platí, že polohy a intenzitu cvičení by měl člověk přizpůsobit tak, aby korespondovaly s aktuálními okolnostmi jeho zdravotního stavu.

Častým a asi nejvíce limitujícím faktorem pro provádění jakýchkoliv pohybových aktivit, je únava. Únava je přirozený fyziologický proces, se kterým se setkává každý z nás, například při nadměrné fyzické a psychické zátěži anebo naopak při dlouhodobé nečinnosti či špatné náladě. Zdravému člověku stačí odpočinek, aby došlo k regeneraci sil. To ovšem neplatí pro některé pacienty, kteří trpí chronickým onemocněním. Únava někdy významně omezuje pacienty i ve vykonávání běžných denních aktivit, natož mají-li ještě vykonávat tělesná cvičení. Únava se většinou může zvýšit  při jakémkoliv zhoršení průběhu onemocnění a chronicky nemocí lidé by měli tuto skutečnost respektovat a chovat se ke svému tělu ohleduplně.

Jóga zahrnuje jemné a citlivé techniky, které umožňují překonávat individuální zdravotní omezení a čelit aktuálním výzvám života. Je však stále nutné uvědomovat si, že na prvním místě je důležitá dokonalá spolupráce s lékařem.

Jóga může napravit různé části těla, které jsou poraněné nebo chronicky nemocné či zanedbané a podpořit jejich léčbu a regeneraci. Od cvičení jógy však nelze očekávat, že přinese rychlé a zázračné vyléčení. Ve většině případů pomáhá cvičení jógy zmírnit utrpení spojené se zdravotním omezením a výrazně zvyšuje sebevědomí a sebedůvěru. Jóga působí na celé tělo, posiluje kosti, zvyšuje pohyblivost kloubů, stimuluje svalstvo a vnitřní orgány. Ovlivňuje i průběh tělesných funkcí, zpomaluje dýchání, snižuje tepovou frekvenci a krevní tlak, zrychluje procesy vylučování toxických zplodin látkové výměny. Má velmi silný vliv i na mysl a emoce. Jednotlivé pozice těla podporují vědomí a koncentraci. Provádění hlubokého, pomalého dýchání a relaxace soustřeďuje pozornost do vlastního nitra.

Jóga pomáhá příznivě působit na tělo skrze mysl. I moderní psychologie si stále více uvědomuje, že fyzické problémy a nemoci mohou mít své kořeny v negativních pocitech a negativním myšlení. Pro nemocné s mnohočetným myelomem, ale i pro ostatní chronicky nemocné, je velmi důležité nepřestat se pohybovat. Zároveň by pacienti s chronickými chorobami měli najít společně s lékařem a odborným cvičitelem jógy vhodnou míru zátěže, aby nedocházelo k nadměrnému přetěžování a vyčerpávání organismu.

Pro většinu začátečníků je nejdůležitější vybrat vhodný kurz jógy, ať už jde o lidi zdravé nebo s nějakým zdravotním omezením. Jakmile si kurz vyberete, určitě si se svým učitelem promluvte o svých zdravotních omezeních. Vhodný učitel by měl být někdo, kdo se pravidelnou výukou jógy zabývá řadu let a vyšel ze vzdělávací instituce s dobrou pověstí. Dobrý učitel jógy vás bude vést tak, abyste si neublížili, což vyžaduje i vaši spolupráci, kdy budete poslouchat jeho pokyny a rady, které vám dává. Rozhodně není vhodné tělo přemáhat, když některou z pozic nesvedete. Rozhodně není doporučeno cvičit, když jste unaveni. V takových případech zvolte jen dechová cvičení a relaxaci v lehu.

Jak se na cvičení jógy připravit?
Cvičte vždy s plným soustředěním a vědomím, aby vám neušly ani nejmenší detaily a odchylky. Pro cvičení si zvolte volný, bavlněný oděv, který vás nebude omezovat v pohybu. Cvičte naboso v ponožkách, abyste dokázali vnímat kontakt vašich nohou s podložkou. Sundejte si všechny šperky i hodinky. Pro závěrečnou relaxaci si připravte lehkou deku, kterou se přikryjete, abyste neprochladli.

U hematologicky nemocných pacientů dochází téměř vždy k poklesu celkové kondice. Ať už primárně vlastním onemocněním anebo sekundárně protinádorovou léčbou (chemoterapií, radioterapií, podávanými kortikoidy a dalšími alopatickými léky). Dochází tak k výraznému poklesu prahu pro vnímání bolesti a k zvýšení citlivosti na stresy, ať už se jedná o stresory biologické (viry, bakterie, kvasinky, plísně), chemické (např. potravinové), fyzikální (např. špatná tolerance teplotních výkyvů, meteorologické vlivy, zvýšená citlivost na statickou nebo vzdušnou elektřinu a výkyvy magnetického pole) nebo stresory psychické (stoupá emoční labilita, nervozita a množí se konflikty v rodině a okolí). Často se přidávají se zvýšenou měrou i stresory sociální (existenční nejistoty, obavy se ztráty zaměstnání, přechod do invalidního důchodu, ztráta opory kolektivu z práce či ze sportu, určitá izolace od příbuzných, kamarádů, přátel, mnohdy i od nejbližších partnerů).

U hematoonkologických pacientů rozhoduje o možnostech lázeňské léčby v obecné rovině jednak histologický typ nádoru (jeho invazivita a další typologie), jednak stadium nemoci a stav remise. Lázeňská léčba je integrálně zahrnuta do oboru medicíny nazývané Rehabilitační a fyzikální medicína (dále RFM).

Vyjádření hematoonkologa k možné zátěži vzniklé léčebnou rehabilitací, fyzikální léčbou nebo lázeňskou léčbou je před zahájením této léčby vždy nezbytně nutné. Lázeňskou léčbu (balneoterapii) lze využít jako komplex podpůrných prostředků primárně ke zvýšení nespecifické imunity, ke zvýšení celkové kondice, ke snížení prahu pro bolest, ke zmírnění vedlejších účinků protinádorové terapie a ke snížení či odstranění vlivu výše jmenovaných stresorů. Lázeňská léčba slouží nemocným k výrazné podpoře funkcí autonomního (vegetativního) nervového systému (regulace krevního tlaku, tepové frekvence, dýchání, regulace funkcí vnitřních orgánů a žláz s vnitřní i zevní sekrecí). Balneoterapie vede ke změně životosprávy a k nastavení nového cirkadiálního typu s rozložením zátěže a odpočinku. V rámci podpory a obnovy zdraví lázeňská léčba napomáhá k odstranění nevhodných stravovacích návyků, nevýhodných pohybových zvyklostí, k diagnostice a léčbě poruch držení těla a těžiště (v řadě lázní se provádí podologické vyšetření plosek nohou s aplikací zdravotních, individuálně upravených stélek do obuvi, podložení kratší končetiny apod.).

Komplikace onemocnění jsou různá, patří k symptomatologii vlastního onemocnění či jsou získané neboli sekundární, které mohou být způsobeny onkologickou terapií (z chemoterapie, radioterapie, při léčbě kortikoidy, bisfosfonáty). Významnými jsou komplikace z četných infektů, které oslabený hematoonkologicky nemocný člověk lehce získá zvláště v době epidemií, proto by se měl každý onkologicky nemocný vyhýbat větším shlukům osob (supermarkety, multikina, cestování městskou hromadnou dopravou v dopravní špičce apod.).

Principy léčebné rehabilitace, fyzikální medicíny a lázeňské léčby

Předpis a průběh léčby má probíhat zásadně ve spolupráci s hematoonkologem, při léčbě v lázních u hematoonkologických pacientů nejlépe trvale přítomným. Hematoonkologický pacient potřebuje komplexní léčbu a komplexní přístup. V lázních a obdobných zdravotnických zařízeních je pro mnohé z pacientů velmi důležité vyzkoušet si jiný životní rytmus, znovu získat důvěru v možnost zlepšení zdravotního stavu a znovu nalézt smysl plnohodnotného života. Mnozí za sebou mají chirurgické zákroky, transfuze, transplantace kostní dřeně, chemoterapii, radioterapii, dlouhodobě se léčili bisfosfonáty, interferony, antibiotiky, kortikoidy, vše s vedlejšími nežádoucími účinky, někdy s přechodnou imobilizací.

Prošli opakovanými hospitalizacemi, psychickou traumatizací, možná trpí tzv. „larvovanou“ (skrytou, klinicky ne zcela projevenou) depresí a právě proto je mnohdy změna prostředí a změna klimatu důležitá. Zásadní je právě ten faktor, že se díky pobytu v lázních dostanou do nového prostředí, mezi cizí lidi, kteří se na nic nevyptávají. Pan Vincenz Priessnitz (Grafengerg – nyní Lázně Jeseník) zakázal v letech 1820 – 1850 všem svým nemocným po celou dobu jejich léčebného pobytu hovořit o nemocech. Málo se ví, že všichni jeho pacienti museli nejen povinně denně pracovat podle svých fyzických možností a schopností (i kdyby to bylo „jen“ pletení šály na posteli), ale že také museli povinně docházet na koncerty, na společenská posezení, kdo se mohl pohybovat, tak na společné procházky do přírody a pili studenou vodu ze studánek (přechodně nepohybliví byli venku vozeni na žebřiňácích nebo na bryčkách tažených koňmi). Z tohoto pohledu byl Vincenz Priessnitz prvním průkopníkem moderního spojení léčebných rehabilitačních procedur s ergoterapií (léčebnou prací) a psychoterapií.

Pro pacienty je efektivní terapie v klimatických lázních, kde je příhodné podhorské, mírně dráždivé klima se sníženým množstvím alergenů, bez průmyslové zátěže, bez přítomnosti přetížených dopravních tepen, tedy jde o prostředí bez výrazných exhalací. V klimatických lázních (např. Jeseníku) používají ekologické zdroje pohonných hmot autobusů MHD, elektromobily pro místní přepravu osob a drobnějších nákladů apod.

Z hlediska léčebného procesu je pozitivní vliv nadmořské výšky 400 – 800 m.n.m. pro mírnou stimulaci tzv. mírnou popudovou zátěž. V těchto výškách je vyšší obsah UV záření proti domácímu prostředí, ale přitom se nejedná o zátěž nadměrnou. Zkušený lékař individuálně doporučuje vzdušné nebo sluneční lázně, předepisuje doporučenou pohybovou zátěž po vyznačených trasách v terénu chráněném lesy a parky se závětřím s trénem otevřených horských luk a hřebenů, kombinuje pitné kůry, kdy se využívá slabá mineralizace a hypoosmolalita přírodních vod, které se pijí zpravidla chladné či vlažné, jsou nedráždivé a chuťově příjemné. Přírodní faktory s množstvím negativně nabitých iontů v ovzduší podporuje vzrůst odolnosti, vzestup kondice, rychlejší hojení a posílení imunity. Přírodní vlivy vzbuzují kladné emoce, vedou k stimulaci limbického systému tj. nejvyššího velínu v nás, v naší centrální nervové soustavě a tím stimulují nejen celkovou pohodu, ale také ozdravné procesy organismu.

Komplexní lázeňská léčba – souhrn procedur

Kineziterapie
Zahrnuje přísně individuální léčebnou tělesnou výchovu s trvalou přítomností fyzioterapeuta, z myoskeletární medicíny lze snad v některých případech doporučit mobilizaci páteře nebo periferních kloubů, výjimečně manipulace (vždy po konzultaci s hematoonkologem). Dále lze doporučit měkké techniky, senzomotorickou stimulaci, v indikovaných případech cviky pasivní a polopasivní, v závěsech pro odlehčení váhy končetin nebo cvičení s pomůckami. Mezi individuální manuální ošetření můžeme zařadit i ruční lymfodrenáže u otoků končetin – pokud nejsou přítomny jiné kontraindikace a potom relaxace, především autogenní trénink, vybrané jógové cviky vleže maximálně v sedě, vždy spojené s dechovými cviky a následnou aktivní relaxací svalovou i relaxací psychickou. U přechodně imobilních pacientů (výrazně sekundární přechodné svalové slabosti po chemoterapii) lze použít na pohybovou léčbu i Vojtovu reflexní techniku (pokud není současná medikace kortikoidy, pak jsou totiž reflexoterapie a proprioneurofacitilační techniky obecně méně účinné. U kortikoterapie nelze používat klasickou jehlovou akupunkturu.

Pozitivní termoterapie
Zahrnují koupele, parafínové a další zábaly, diatermii a podobné tepelné procedury. Nejčastější je částečná nebo celková vodní koupel. Koupel nemá provokovat zátěž kardiovaskulárního systému, proto musíme zvážit teplotu vody tak, aby energie předaná teplou vodou zvýšila energetický potenciál těla a přitom neprovokovala negativní reflexní reakci. Proto se předepisují zásadně izotermní nebo nepatrně hypertermní procedury o teplotě 35 až 37°C na dobu 15 – 20 minut. Po koupeli je doporučován přiložit suchý celkový zábal, který by měl být přirozenou součástí celé procedury a to o délce trvání 15 – 30 minut – individuálně i déle. Z přírodních léčivých minerálních vod jsou vhodné sirné vody s rozpuštěným sirovodíkem, které mají určitý detoxikační účinek. Pro deregulace vegetivního nervstva se osvědčují vody uhličité, které jsou na vstupu vjemově mírně hypotermní, ale hned vzápětí přímým účinkem oxidu uhličitého na roztažení cév kůže a podkoží nastoupí pocit prohřátí a tepla.

U celkových robotujících vodních procedur být i kratší časy aplikací, podle snášenlivosti a reakcí nemocného. Uhličité koupele jsou absolutně zakázány u pacientů s nízkým krevním tlakem, epilepsií a hrozícími kolapsovými stavy. Z pozitivní termoterapie je vyloučena řada dalších teplo dodávajících médií jako je např. parafin, peloidy (rašeliny), slatiny a dále vysokofrekvenční elektroléčba, především diatermie. Obecně u všech hematoonkologicky nemocných je diatermie rovněž absolutně zakázána. Parafinové zábaly v prvních 12 měsících od ukončení onkologické léčby nejsou rovněž doporučovány, dalšími procedurami, kterým byste se měli vyhnout jsou střídavé koupele typu skotských střiků, složitá vodoléčba nebo podvodní masáže.

Plynná suchá koupel
Může být částečná nebo celková a je prováděná přírodním oxidem uhličitým, který působí výrazné prokrvení kůže, podkoží, měkkých tkání kolem kloubů, způsobuje dlouhodobě přetrvávající pocit tepla. Organizmus není zatížen ani mechanickým tlakem vodního sloupce ani relativně rychlým chladnutím vanové koupele. Pocením se vylučují přes kůži některé látky tělu škodlivé a v tom je význam použití plynné suché koupele. Je zpravidla nutno dobu trvání upravit tak, aby nedošlo k velkému překrvení nebo ke kolapsovým stavům, protože dochází k vasodilataci (roztažení cév) na periferii bez subjektivně vnímané zátěže kardiovaskulárního systému jako je tomu u vodní koupele. Lékař musí určovat typ procedur adekvátně reaktivitě nemocného a zpravidla je nutné v průběhu léčby tyto parametry sledovat a podle potřeby měnit. V případě vynikající snášenlivosti procedur se takto zvyšuje zátěž organizmu tudíž se zvyšuje odolnost a kondice organizmu.

Negativní termoterapie
Neboli léčba chladem je u hematoonkologických osob s labilitou vegetativního nervstva kontraindikována. Obecně můžeme kontraindikace lokálního i celkového ovlivnění chladem předpokládávat u pacientů:

• s poruchou mikrocirkulace (oběh krve na úrovni jednotlivých tkání, nezbytný pro správnou výživu buněk),
• s poruchou trofiky obecně (porucha výživy tkání a jejich růstu),
• u hemolytických stavů (předčasný rozpad červených krvinek, jejich předčasný zánik),
• s prokázanou alergií na chlad,
• při těžké dekondici a stavech vyčerpání,
• s výrazným stupněm kachexie (silná celková sešlost, hubnutí),
• se selháváním srdce, plic a ledvin.

Z léčby chladem potom připadá v úvahu maximálně lokální obklad přikládaný na akutně bolestivé klouby nebo poúrazové otoky kloubů (při drobných úrazech jako jsou podvrknutí nebo natažení šlach a vazů) nebo formou Priessnitzových – místních zábalů. Problematika kryokomor a celotělové léčby chladem se hematoonkologicky nemocných netýká.

Elektroterapie
Je obecně kontraindikována, používá se jedině transkutánní elektroneurostimulace (TENS). Aplikuje se naprosto výjimečně a jen jako analgetizující léčba. Výjimečně se používá diadynamik na končetiny anebo rovněž výjimečně na bolestivá místa podél páteře, zpravidla tak, aby kloub byl přísně v proudové dráze a účinky nepřesahovaly místně vymezenou oblast. Elektroléčba se používá někdy jako paliativní léčba (léčba ovlivňující míru bolesti).

Také přístrojová lymfodrenáž, která bývá řazena mezi elektroléčbu, protože se přístroje na lymfodrenáž dávají většinou na tato oddělení, patří mezi postupy používané spíše výjimečně. V období remise lze přístrojovou lymfodrenáž šetrně předepsat i v případě, že se nevyskytnou otoky, jinak je rovněž kontraindikována. Pokud bývá lymfodrenáž předepisována, potom lékař doporučuje a předepisuje přednostně spíš ruční než přístrojové lymfodrenáže.

Magnetoterapie
Je obecně u onkologických nemocných kontraindikována (dále bývá vždy kontraindikována například u generalizovaných mykóz).

Fototerapie
Využití UV záření ve vyšší míře (jako opalování) je obecně kontraindikováno jak formou přírodního solaria tak přístrojového UV záření (tzv. horského slunce) a to nejméně jeden rok po ukončení onkologické léčby, u některých pacientů i doživotně. Pokud je pacient v klimatických lázních, ošetřující lékař mu ordinuje dobu trvání osvitu sluncem (upravuje se podle aktuálního zdravotního stavu pacienta, podle ročního období, podle sklonu paprsků v průběhu dne, podle tras lázeňských lesoparků apod.). Laser a biolampa, tedy polarizované světlo se aplikuje výjimečně jako analgetizující terapie zpravidla přímo na končetinové klouby a páteř. Jen výjimečně lze laser nebo biolampu použít na nehojící se defekty (např. bércový vřed nebo nehojící se rány po úrazu). U pacientů v závažném zdravotním stavu, kdy se zdravotníci snaží především zmírnit bolesti je v popředí zájmu prospěch pacienta za použití všech dostupných prostředků.

Mechanoterapie
Zahrnuje klasické léčebné masáže nebo jemné reflexní masáže, ale také použití ultrazvuku. U všech pacientů s mnohočetným myelomem jsou klasické masáže kontraindikovány. U pacientů v dlouhodobé remisi a v dobré kondici lze po dohodě s lékařem specialistou aplikovat částečnou klasickou léčebnou masáž s vynecháním hnětacích a tepacích manévrů. Platí zde opětovné pravidlo jednoho roku od ukončení onkoterapie, bez známek aktivity procesu a se souhlasem onkologa. Individuálně lze provádět jemnou reflexní masáž, sestavy vybere lékař-specialista dle aktuálního stavu. Mezi léčebné postupy mechanoterapie patří i zvuk – tedy i ultrazvuk. U hematoonkologických nemocných je však tento postup absolutně kontraindikován, tedy v podstatě celoživotně.

Kontraindikace lázeňské léčby

Obecně
Jsou u pacientů s onkologickým onemocněním kontraindikovány všechny lázeňské procedury, které zvýší bazální metabolismus (látková výměna probíhající v organismu za zcela klidových podmínek, např. při dlouhodobém pobytu na lůžku), spotřebu kyslíku anebo vedou k vazodilataci, tzn. dlouhotrvajícímu rozšíření cév (proto např. skotské střiky nebo peloidy – bahenní zábaly a koupele – nejsou ordinovány).

Absolutní indikace
Lázeňské léčby a jakýchkoliv dalších procedur oboru Rehabilitační a fyzikální medicíny je aktivita nádorového procesu, stejně jako jakýkoliv výskyt subfebrilních anebo febrilních stavů (teploty či horečky). Dále potom srdeční a dechová nedostatečnost, ledvinná nedostatečnost, minerální rozvrat, kachexie, krvácivé stavy jakékoliv etiologie (patří zde i duodenální a žaludeční vřed, pokles trombocytů vedoucí k spontánním klinickým projevům či zvýšené krvácivosti). Rovněž nestabilní diabetes mellitus, hypertenze při TK nad 220/110 mmHg, bacilonosičství a epilepsie.

Relativní kontraindikace
Platí především u pacientů signalizujících únavu, která přetrvává po jakékoliv proceduře oboru Rehabilitační a fyzikální medicíny déle než 60 minut. V takovém případě je nutné snížení zátěže, tj. zkrácení času procedury, zvětšení intervalů mezi jednotlivými procedurami, snížení intenzity podnětu, snížení teploty u koupelí nebo omezení svalového výkonu. V každém případě je důležité provést změnu rychle nebo raději úplně proceduru, po které je pacient unavený, vynechat.

Zdravotní komplikace u hematoonkologických pacientů

Interní  komplikace
jsou velmi časté, postihují funkce řady orgánů jednotlivě i několika současně. Některé komplikace lze zmírnit při jejich vzniku, některé jednou vzniknou a celoživotně pak omezují aktivity nemocných, u některých se může později rozvinout i progrese komplikací. Z postižení vnitřních p=p=oipop=oiorgánů, které mohou představovat kontraindikaci lázeňské léčby, patří např. srdeční onemocnění – ve smyslu kardiomyopatie, arytmie s extrasystolií, kardiovaskulární onemocnění (např. trombózy), otoků – lymfedémy, postižení dýchacího systému (i výpotky), postižení ledvin anebo jater, různé poruchy zažívacího systému (průjmy nebo naopak úporné zácpy), krvácivé stavy, poruchy složení vnitřního prostředí ve smyslu hyperkalcemie, hyperurikemie, nedostatku železa s anemií, změny hladin hormonů a funkce štítné žlázy apod.

V terapii těchto stavů se uplatňuje klasická farmakoterapie a rovněž z oboru Rehabilitační a fyzikální medicíny (mimo obecné a speciální kontraindikace – viz níže) lze užít řadu procedur např. u lymfedémů ruční lymfodrenáž nebo vakuově kompresní přístrojovou léčbu, u onemocnění kardiovaskulárního aparátu uhličité koupele atp. Řada pacientů spontánně hledá pomoc v oblasti celostní medicíny a podle jejich osobních zkušeností lze nabídnout nejčastěji užívané preparáty pro zmírnění interních komplikací. Typickým zástupcem mohou být přípravky s obsahem Chlorely, Wobenzym – potahované tablety, Aloe-extrat pro vnitřní užití nebo Koenzym Q10 – tobolky (doporučujeme o užívání preparátu vždy informovat ošetřujícího lékaře).

Někteří pacienti pozitivně vnímají změnu v jídelníčku např. dietu s omezením či vynecháním živočišných bílkovin (masa a mléčných výrobků, někteří pacienti na přechodnou dobu nejí ani vejce). Z tekutin lze doporučit bylinné čaje z dobře a správně usušených bylin (dobře usušené byliny jsou nezbytnou podmínkou, jinak může dojít k rozvoji vysoce nebezpečných plísní). Pokud tomu nebrání kombinace s léky, tak lze jídla a saláty kořenit bylinami (léčivkami) podle renomovaných odborníků. I v případě, kdy dlouhodobě pijete bylinné čaje či dlouhodobě do jídla přidáváte byliny, je vhodné informovat o této skutečnosti ošetřujícího lékaře.

Někteří pacienti doma sami podle získaných návyků z lázeňských procedur nebo cvičení s fyzioterapeutem provádějí laické úlevové polohování a ruční lymfodrenáže, reflexní masáže plosek nohou, používají kompresní nebo antikompresní části oděvů (speciální ponožky, punčocháče, strečové kalhoty apod.). Vyhýbají se oděvům z umělých vláken, při problémech s povrchovým žilním systémem lze doporučit jako doplňkové použití extraktů kaštanu (jírovec maďal) nebo mastí s kostivalem.

Neurologické komplikace
jsou časté, nejčastěji se vyskytují polyneuropatie se subjektivně nepříjemným brněním a pálením, mravenčením na končetinách, polyneuritidami (u fyzikální léčby, proto vždy pozor na přítomné poruchy citlivosti). Často bývají postižena přímo svalová vlákna někdy až do rozvoje obrazu myopatie. Nález polyneuropatie nebo myopatie zpravidla potvrdí elektromyografické vyšetření. Pacienti se svalovým postižením by se měli chránit a vyhýbat enormním zátěžím svalů zvláště pak v tzv. excentrické koncentraci (tzn. chránit se při předklonech, práci na zahradě s ohýbáním a přenášením břemen, dlouhodobém ohnutém sezení, vyvarovat se dlouhodobému stání především v nepřirozených pozicích, vhodná není ani chůze na větší vzdálenost, chůze po vyšších schodech do více pater apod.).

Neurologickou komplikaci může představovat i pooperační a post radiační zjizvení se zkracováním tkání s útlakem nervových kmenů (nejčastěji po onkologickém ozařování na krku). Léčba je vždy obtížná, týmová mezioborová spolupráce zvláště s lékaři a fyzioterapeuty oboru rehabilitační a fyzikální medicíny je nutná. Léčení individuální léčebnou tělesnou výchovou je vždy doplněno ručním opatrným uvolněním měkkých tkání, šetrnou mobilizací ztuhlých kloubů, ošetřením jizvy manuálně.

Pacienti sami v rámci hledání mimo zdravotnické pomoci zpravidla provedou změnu diety a vyloučí potraviny typu rafinovaných cukrů, živočišných tuků, mléčných potravin, kdy přechod z „kyselinotvorné“ na „zásaditou“ vegetariánskou či makrobiotickou stravu (tedy převážně zeleninovou stravu) snižuje dráždivost nervových receptorových zakončení a volných nervových vláken snižuje nepříjemné vjemy, zpomaluje vznik autonomních neuropatií a zvyšuje práh pro vnímání bolesti. Pokud není kontraindikována lázeňská léčba, pak často mohou ulevit částečné nebo celkové uhličité koupele nebo izotermické sirné a jod bromové koupele, suché plynové částečné nebo celkové uhličité koupele, Hauffeho-Schwenningerovy koupele končetin, čtyřkomorová galvanizace, vířivé nebo perličkové koupele.

Pohybová aktivita v terénu či měnlivá fyzická zátěž během dne by měla být na úrovni 55-70% možného maxima. Svalová práce je výhodná nejen pro metabolizmus celkově, ale vede k vyplavení endorfinů (endogenních opiátů) a tím k zmírnění parestezií (brnění, mravenčení, svrbění), dysestezií (neadekvátní vnímání podnětu např. dotyk jako pálení) až bolestivých stavů. Klasické léčebné masáže s vynecháním tepavých a hnětavých manévrů na končetinách ulevují, reflexní masáže ulevují při vertebrogenních algických syndromech.

Individuální cvičení cílené na neurologicky postiženou oblast využívá proprioneurofacilitačních technik. U svalových syndromů je indikováno cvičení podle Jandova svalového testu, přechodně je někdy potřeba použít i pasivních a polopasivních cviků, cviků na odlehčení nebo hydrokinezioterapii. Poučení laici ví, že v těchto případech je potřeba hodně pít, zvýšit příjem tekutin (vody, bylinkové čaje, polévky) až k 3-3,5 litrům celkového příjmu tekutin na den. V takovém případě pacienti s oblibou volí tzv. „čistící“ čaje z lékáren např. slabý odvar z puškvorce. V některých případech je velmi efektní čaj/výluh z kořene pampelišky. Rozložení příjmu tekutin během dne se organizuje zpravidla takto: ráno popíjení tzv. čistících čajů a odpoledne mezi 15 až 17 hodinou popíjení ledvinných čajů. Ve večerních hodinách je vhodné vařit čaj s meduňky nebo dobromysli, máta bývá zpravidla vynechávána. Řada pacientů má dobré zkušenosti s kombinací změny potravinových návyků s užíváním homeopatik podle rady renomovaných homeopatů nebo podle proměření elektrodiagnostikou dle Dr. Volla, kterou lékaři akupunkturisté s oblibou používají.

Chirurgické a ortopedické komplikace
se často projevují jako patologické zlomeniny z osteolýzy (narušení stavby kostí, což vede k jejímu zlomení nebo zhroucení) či z osteoporózy (úbytek kostní hmoty), projevuje se křehkost osového skeletu (především obratlů páteře), kdy jsou mnohdy nutné spondylo-chirurgické zákroky (chirurgické zákroky na páteři nebo na kloubech) pro zborcení obratlových těl. Výjimečně chirurgické komplikace typu: ileus, koliky, prasklý vřed v zažívacím systému a jiné akutní příhody zažívacího systému je vždy nutno ihned řešit chirurgicky. Z ortopedických problémů se setkáváme s paraneoplastickou artritidou (vznikající v souvislosti s nádorovým onemocněním) nebo dnavou artritidou. Pacienti jsou informováni o změně stravy, která v případě dnavé artritidy napomáhá ke snížení hyperurikemie (vysoké koncentrace kyseliny močové v krvi). Doporučuje se zcela vynechat maso (včetně masových vývarů), vnitřnosti (játra, ledviny, mozeček), uzeniny, kvasnice a polévkové kostky, dary moře, kávu, černé čaje a některé další poživatiny, především alkohol.

Lektoři vegetariánské stravy varují před častým nahrazováním masa sójou, protože obsahuje vysoké procento dusíku, což v konečném důsledku vede k vysoké zátěži funkce ledvin. V lázních je vedle vodoléčebných a analgetizujících procedur čas a prostor prokonzultovat podrobnosti skladby i tepelné úpravy jídel, používání rostlinných olejů a receptury moučníků z ovesných vloček, mrkve, kukuřičné krupice s nutriční terapeutkou.

Podle zkušeností pacientů zde uvádím výhodnost receptů staré české kuchařky s používáním potravin typu: jáhly, kroupy, ovesné vločky, kukuřičná mouka, krupice, pohanka z luštěnin potom čočka a fazole, sušené ovoce, ořechy, džemy, povidla a kompoty – pokud tomu individuálně nebrání kontraindikace nebo interakce s léky.

Výskyt mykóz (plísní)
V obecné rovině jsou absolutní kontraindikací pro magnetoterapii a některé formy elektroléčby. Při klasické léčbě kožních a slizničních výpotků mykóz se využívají antibiotika a antimykotika. I přes tento postup se ne vždy podaří dosáhnout zhojení ložiska, plísně nejen často recidivují, ale také velmi rychle získávají na podávaná léčiva rezistenci. Proto se řada nemocných uchyluje k přírodním prostředkům, na které rezistence plísní nevzniká vůbec nebo jen velmi zřídka. Pacienti s hematoonkologickým onemocněním často uvádějí, že při výskytu plísní na kůži a nehtech nebývá účinný preparát Lamisil, lékaři i mnozí další odborníci doporučují spíše Myfungar spray. Rostlinné antimykotické přípravky jsou uváděné v časopisech typu Regenerace, Zdraví, Arnika aj. Podle vyjádření samotných pacientů jsou účinné denní koupele nohou a potírání plísňových ložisek. Do lázně se doporučuje přidávat odvar resp. výluh z dubové kúry nebo hypermanganu. U torpidních ložisek (neměnících se) někteří odborníci doporučují potírat genicánovou violetí, v některých případech jsou značně účinné koupele končetin v řepíku. Hojivé procesy lze velmi účinně podpořit využitím horského slunce (i ve formě vyčištění místnosti horským sluncem po dobu 10 min za nepřítomnosti osob).

Doporučuje se rovněž používat spíše bavlněné prádlo, používat lněné utěrky, bavlněné ručníky a další součásti oděvů z takových materiálů, aby se daly vyvařit nebo alespoň prát na vyšších teplotách a následně přežehlovat (i ponožky) napařovací žehličkou. Vnitřní část bot je vhodné ošetřovat speciálním přípravkem. Plísně a kvasinky se nejraději živí „cukrem“, sladkostmi, moučnými potravinami (škrob se „rozpadá“ při metabolismu na cukry), alkoholem a energeticky bohatými jídly. Proto řada nemocných udává výrazné zlepšení stavu zdraví pokud sníží nebo úplně omezí příjem cukrů v potravě, vynechají pšeničnou mouku a mléčné výrobky, pijí čistící čaje a v odpoledních hodinách pijí podpůrné ledvinové čaje.

Plísně a kvasinky přežívají v místech málo prodyšných, vlhkých a teplých – proto je podle zkušeností pacientů při léčbě plísní vhodné nosit volné domácí oděvy, neuzavřenou domácí páskovou obuv (v létě sandály), denně měnit haleny a košile, pyžama a ručníky. Z lázeňské léčby je možné doporučit koupele v karlovarské soli resp. celkové koupele v karlovarské přírodní minerální vodě, u paradentózy je oblíbenou karlovarskou procedurou irigace dásní karlovarskou minerální vodou. Pitné kúry karlovarskými, mariánskolázeňskými, františkolázeňskými a luhačovickými smíšenými léčivými přírodními minerálními vodami má podpůrný význam pro celkové detoxikaci organismu, aplikace izotermních peloidních vodních koupelí pro svůj baktriostatický až baktericidní a antimykotický efekt jsou důležité. Pro oblast gynekologickou lze místo peloidních tamponů (pokud jsou kontraindikovány) používat výplachy zředěným peloidním roztokem.

Narušení běžného složení mikroorganizmů v prostředí tlustého střeva
je velmi častou komplikací, zvláště pokud je potřeba hematoonkologické nemocné při přidružených infektech léčit antibiotiky. V zažívacím systému se rozvíjí nerovnováha mezi saprofytickými mikroby a patogenními mikroby, mizí fyziologicky přítomné saprofyty a převažují odolné bakterie nebo plísně. Odtud pak vznikají poruchy trávení, stolice se stává průjmovitou a zvyšuje se její frekvence a vznikají další zažívací projevy. Ze zkušenosti onkologických nemocných je vhodné hned po ukončení cyklu chemoterapie anebo po ukončení antibiotické léčby užívat nejdříve chlorelu (mořské řasy) a čaje z mořských řas. Zhruba po měsíční kůře chlorelou nebo chlorofylovými potravinovými doplňky je vhodné užívat šťávy a výtažky z aloe a po kúře z aloe teprve nasadit Lactobacilus Acidofilus.

Obecně jsou mezi laickou veřejností rozšířeny detoxikační kůry dle MUDr. Jonáše, ja však dobré konzultovat se svým odborným lékařem nebo lékárníkem, znalcem z oblasti makrobiotiky a prodejen přírodních produktů, protože ne všechny preparáty jsou vhodné pro každého. Při drobných zažívacích potížích ulevuje výrazně Wobenzym, dražé půl hodiny před jídlem. Z bylin saturejka (jako koření), meduňkový čaj po jídle, dobromysl (oregano) přidávaná jako koření, někdy šalvěj v malých dávkách (rozdrcené 1-2 malé lístky). Vhodná je také červená řepa jako příloha, salát, šťáva apod. Některým pacientům vyhovuje požití malého množství černé ředkve nebo ředkvičky (nakrájené na plátky a rychle spařené jsou lehce stavitelné a neštiplavé). Osvědčilo se také používání výluhu z petržele nebo přidávání petržele do jídel. Pitné kůry karlovarskými, mariánskolázeňskými, františkolázeňskými a luhačovickými smíšenými léčivými přírodními minerálními vodami dle předpisu zkušeného lázeňského lékaře má dalekosáhlý přínos pro úplné zhojení střevní dymikrobie a onemocnění tlustého střeva mykotickou či kvasinkovou infekcí. Lze podstoupit také typickou karlovarskou proceduru „enterocleaner“ karlovarskou přírodní minerální vodou (procedura probíhá za přítomnosti lékaře gastroenterologa).

Bolesti
Ve všech svých projevech včetně způsobu jejich ovlivnění plně spadá do kompetence vašeho lékaře specialisty. Na tomto místě je bolest zmiňována pouze z hlediska lázeňské léčby. Balneologie má řadu možností jak ovlivnit chování organismu a vnímání bolesti. Lázeňská léčba svým komplexním působením vždy změní intenzitu bolesti a většinou bolest zvyšuje už ze své podstaty (pitné kůry, zábaly, koupele …). Podle pacientů pomáhá lokálně natírat bolestivá místa kostivalovou mastí, u fraktur první 3 dny arnikovou mastí, eventuálně dávat obklady z odvaru hřebíčku (kuchyňské koření – je výborné také ve stomatologické oblasti, mírní bolesti, stahuje dásně u paradentózy, působí antisepticky-desinfekčně). U chronických kloubních bolestí-artróz kloubů a páteře lze podle zkušeností pacientů podávat denně po dobu 10 maximálně 14 dní (jen ve fázi bolestí a otoků kloubních).

Psychické obtíže
Deprese, úzkost, plačtivost, přílišné obavy, nespavost, emoční labilita a další potíže. Pokud není možné zvládnout situaci psychoterapií, což patří jednoznačně do rukou specialisty (klinický psycholog, specialista psychoterapeut), je indikována podpůrná psychofarmakoterapie. Sociální odborná pomoc a podpora je v tomto případě neopominutelná. Podle nemocných pomáhá z rostlinné oblasti třezalka – jeden šálek slabého čaje ráno nebo jeden šálek čaje z meduňky anebo dobromysli.

U pití třezalkového čaje je potřeba dát pozor, protože může u některých lidí dráždit zažívání a hlavně je fotosenzitizující (tzn. – vůbec se nesmí pít v době chemoterapie a ozařování, také se po dobu jejího užívání nesmí člověk vystavovat slunci). Z hlediska balneoterapie je dobré pracovat s vědomím, že lázeňská léčba klimatického typu může pomoci nejen celkové kondici včetně imunitního systému, ale pouhá změna prostředí, přesněji řečeno odstranění běžných životních stresorů může napomoci zlepšení psychického stavu pacienta.

Reflexoterapie
Je možné využít především analgetizující akupresuru pro udržení kondice a akupresuru tlakovou – pozor je nevhodná v prvních třech dnech po chemoterapii. Lze využít i dalších neinvazivních technik jako je moxování, ale u hematoonkolgicky nemocných není doporučováno přikládání baněk. Akupunktura jako invazivní terapie pracující s informacemi v těle specifickým způsobem se používá výhradně v remisi a dle pravidel klasické jehlové akupunktury teprve 1 rok po ukončené chemoterapii nebo radioterapii. Akupunkturu by měl vždy provádět lékař se vzděláním z oblasti akupunktury a tradiční čínské medicíny. Tento lékař je rovněž zodpovědný za výběr sestavy akupunkturních bodů pro zvýšení nespecifické imunity a zvýšení celkové kondice, která pomůže odstranit nepříjemné vedlejší účinky onkoterapie. Ve výjimečných případech mohou být akupunkturní jehly aplikovány i v průběhu subakutní fáze nemoci, ale provedení patří pouze do ruku excelentních akupunkturistů.

Z mnoha důvodů je pro většinu lidí nejvhodnější a nejjednodušší pohybovou aktivitou chůze nebo běh. Chůze je snadno dostupná, nenáročná na vybavení a čas, tento typ sportu je možné provádět individuálně nebo s přítomností dalších osob. Nordic walking (chůze s nordickými-turistickými holemi, tzv. severská chůze) přináší díky hůlkám aktivní zapojení horní poloviny těla, tím je zvýrazněno mnoho efektů přirozené chůze. Hůlky pomáhají udržet tělo v přímém postavení, upravují jeho držení a dále pomáhají vyrovnávat správné postavení pánve. Těžiště se díky holím dostává do optimální pozice pro chůzi, což hraje roli v prevenci i rehabilitaci při obtížích s dolními končetinami (například po zranění kolene je severská chůze vhodnější pro rehabilitaci než chůze přirozená).

Historie a původ Nordic walking

Používání hůlek má hluboké kořeny v historii lidstva. Už pastýři a poutníci používali hůl k překonávání rozmanitých terénů jako oporu. Od nich převzali tento zvyk pěší turisté, z nichž někteří na strmých kopcích začali používat hole dvě. Toto použití holí však představuje jiný účel, než k jakému je umíme využívat dnes – hůlky už nejsou jen nástrojem k udržení rovnováhy, ale také účinným prostředkem ke zlepšení kondice.

Běžci na lyžích používají běžecké lyžařské hůlky od šedesátých let nejen k běhu na lyžích, ale také jako oporu při překonávání různých terénních nerovností. Hůlky jim v tomto případě pomáhají k větší stabilitě, mnohdy plní rovněž funkci opory. Zimní sporty a zvláště lyžování se těší velké oblibě zejména v severských zemích. Není proto náhodou, že právě zde, konkrétně ve Finsku, se zrodila myšlenka nového využití již dobře známých hůlek. Vše začalo 5. ledna 1988 v Helsinkách, kde se měla konat soutěž v běhu na lyžích na počest finského národního sportovce a profesora Lauri „Tahko“ Pihkaly. V tomto roce však bylo málo sněhu a dlouho připravovaná událost byla ohrožena. Právě tato situace přiměla organizátory, aby přemýšleli o alternativním řešení – lyže se uplatnit nemohly, a tak vyrazili soutěžící na trať pěšky, pouze s hůlkami v rukou. Účastníků se sešlo několik stovek a tak byl, i když nevědomky, položen základ nové pohybové aktivity.

Za velmi krátkou dobu se chůze s holemi přenesla z vrcholků hor a kopců i do údolí. Ze začátku se lidé dívali na chodce s hůlkami, které potkávali při cestě na nákupy či v parcích s úsměvem a nedůvěrou. Až výsledky výzkumů přínosu chůze s holemi pro seniory nebo pro lidi trpícími bolestmi v oblasti páteře jednoznačně prokázaly pozitivní účinky používání holí na lidský organismus. Od roku 1997 odborníci začali pracovat na vývoji speciálních hůlek určených pro chůzi, hůlka pak prošla od tohoto prvního typu ještě mnoha úpravami, bylo vyvinuto několik modelů. Nové hůlky nejprve zkoušeli studenti sportovních škol a potom se začaly rozšiřovat po celé zemi.

V létě 1998 bylo založeno centrum nordic walking v Helsinkách (Paloheiva), které ještě téhož roku navštívilo přes 23 000 lidí, současně bylo vyškoleno přes 2 000 instruktorů. V tomtéž roce bylo provedeno šetření, z něhož vyplynulo, že více jak 200 000 Finů se věnuje nordic walking pravidelně (více než 1× týdně), v roce 2000 už to bylo 480 000. Zpočátku byla severská chůze vnímána spíše jako módní výstřelek, ale lidé si na ni velmi brzy zvykli a začala se těšit jejich opravdovému zájmu. V roce 2000 byla založena International Nordic Walking Association (INWA), jejímž hlavním cílem je rozšiřovat nordic walking dále do světa, jejími členy jsou dnes Finsko, Norsko, Rakousko, Německo, Japonsko, Austrálie, Slovinsko a další. Podle INWA provozuje dnes nordic walking pravidelně na celém světě víc než 800 000 lidí a našlo si své příznivce i u nás.

Výhody severské chůze – chůze s nordickými holemi

• Přirozený pohyb, koordinačně relativně nenáročný.
• Zlepšení celkové pružnosti svalů.
• Vyšší aktivace svalstva zad, ramenních pletenců a horních končetin – upravujících držení těla.
• Uvolňující účinek na oblast bederní, hrudní a krční páteře, a také ramenního pletence.
• Při chůzi do kopce aktivace a posílení horních končetin a ramenních pletenců.
• Efektivní trénink kardiopulmonálního systému (podle intenzity zátěže je tepová frekvence až o 40–50 % vyšší než při chůzi bez hůlek), alternativní metoda v rámci rehabilitace pacientů s nemocemi plic, dýchacích cest a srdce.
• Nastolení intenzivnějšího metabolismu, výhodné při snižování nadváhy.
• Odlehčení nosných kloubů (hůlky změkčují nárazy paty na zem), zjednodušení pohybové terapie lidí s nadváhou.
• Zajištění vyšší stability při poruchách rovnováhy u starších lidí (hůlky zajišťují podporu, proto jsou vhodné pro seniory i pro ty, co začínají s pravidelným pohybem.
• Pozitivní vliv na psychiku, při zátěži se snižuje hladina stresu.
• Levná a bezpečná aktivita vhodná pro téměř všechny věkové skupiny.
• Vhodné jako individuální i skupinová aktivita.

Jak na to, když začínám

Chůze s holemi je nám v našich zeměpisných šířkách blízká a není problém ji plně zvládnout, ale i tak „banální záležitost“, jakou se chůze s nordickými holemi může zdát, má svá určitá pravidla. Je dobré si před prvním použitím nordických holí přečíst odborné návody, prohlédnout video, poradit se s fyzioterapeutem, v ideálním případě využít nabídku odborné průpravy za asistence instruktora. Naučit se správně používat hole je podobné jako když se učíte jakoukoliv jinou technickou disciplínu například lyžování. Kvalitní základ dodá při chůzi jistotu, přinese radost z pohybu a ukáže, co všechno jste schopni zvládnout.

Pokud se ve vašem okolí nenachází nikdo, kdo nordické hole používá, přečtěte si pozorně následující doporučení, prohlédněte si doporučené odkazy a prohlédněte si krátké video. Upozorňujeme ovšem na fakt, že většina videozáznamů, které můžete na webu najít, je vytvářeno se záměrem představit nordickou chůzi jako možnou sportovní disciplínu. Je proto dobré konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo fyzioterapeutem (či instruktorem) ty doporučované techniky, které by mohly být vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu nevhodné.

Při chůzi s použitím turistických holí je vhodné sledovat:

• Koordinaci, tedy sladění pohybu rukou a nohou s holemi (pohyb by měl být naprosto přirozený, plynulý, hůl by měla být pomyslnou „součástí organismu“). Zásadní pro správné použití holí je střídavý pohyb rukou a nohou (tzn., levá ruka se zabodne s holí dopředu a pravá noha udělá krok – tzv. křižmochodní vzor).
• Pohyb rukou, nebo spíše způsob odrazu hole za tělem. Hole by neměly za tělem „vlát“, ale měly by představovat opěrný bod až do okamžiku, kdy se ruka napřáhne k dalšímu pohybu dopředu. Při správném používání holí udávají rychlost chůze a její rytmus ruce.
• Délku kroku, která je samozřejmě určená podle rychlosti chůze. Při pomalé chůzi děláme pravděpodobně kratší kroky než při chůzi rychlé. Zásadní je, aby vás rychlý pohyb rukou „nenutil“ k rychlejší chůzi, která vás může unavovat. V tomto okamžiku s velkou pravděpodobností začnete hole používat nesprávným způsobem.
• Pozici těla, tělo by mělo být v mírném předklonu, podle rychlosti chůze, lokty ohnuty do pravého úhlu.
• Ohebnost, provedením krátkého protažení před začátkem procházky připravíte svaly na nadcházející aktivitu a po návratu domů pomůžete jejich rychlejší regeneraci po námaze.

„Patero“ používání nordických holí

Pokud s pohybovou aktivitou začínáte, máme pro vás tyto tipy:

• Jestliže máte nějaký zdravotní problém a rozhodli jste se začít s pohybovou aktivitou, poraďte se vždy se svým ošetřujícím lékařem.
• Snažte se podvědomě najít potěšení i v chození s holemi, určete si krátkodobé i dlouhodobé cíle, zkuste do této činnosti zapojit někoho ze svého okolí – „v partě se lépe šlape“. Krátkodobé cíle ovlivní vaši náladu ihned, dlouhodobé vyžadují sice trpělivost, ale odmění vás dlouhotrvajícím dobrým pocitem.
• Začínejte s trpělivostí a rozumem. Na začátek zvolte raději trochu menší zátěž, neriskujte přetížení. Získáte tak i v první, začátečnické fázi zážitky, které vám pomohou jít dál důsledně a úspěšně vaší novou cestou. I když si srdce a krevní oběh navykly na námahu, nepřetěžujte se! I vaše klouby, šlachy a vazy potřebují určitou dobu k tomu, aby se dostatečně zpevnily.
• Nezapomeňte na přiměřené množství tekutin, pokud začnete pít pozdě nebo málo, chůze se pro vás bude stávat stále obtížnější. Každý člověk, jenž se vystavuje zatížení, se potí a musí proto pít nejen před samotnou chůzí, ale i v jejím průběhu vodu nebo minerálky s vhodným obsahem minerálů.
• Před samotným začátkem chůze, hlavně pokud chcete jít delší trasu, je dobré provést jednoduchá protahovací cvičení. 
• Pokud protahovací cvičení provádíte, nezapomeňte je udělat i po ukončení chůze, uvolníte si tak po námaze svaly a předejdete případným bolestem způsobeným nezvyklou nebo nadměrnou námahou.

Přímá chůze

Chůze s holemi je technicky velmi nenáročná pohybová aktivita, při základní technice (tedy chůzi po rovině) se činnost dolních končetin v podstatě neliší od normální rychlé chůze, kdy horní končetiny a trup vykonávají podobnou (ne však stejnou) práci s hůlkami jako při běhu na lyžích. Držení hůlek rukou v poutku je identické s držením hůlek běžeckých.

• Tělo je v mírném předklonění, hlava v prodloužení těla (brada mírně zasunutá směrem k jamce klíční kosti), pohled směřuje před sebe, dopředu.
• Ramena jsou uvolněná, posazena dozadu a dolů (při chůzí by mělo docházet k protirotaci ramen a pánve, ramena takzvaně „tancují“ – pohybují se dopředu a dozadu).
• Hůlky jsou vedeny podél těla, přední hůlku zapichujeme ne dále než k patě přední nohy.
• Hruď je uvolněná, aby střídavý pohyb horních končetin v ramenním kloubu nebyl omezován zapojením nežádoucích svalů.
• Pohyb rukou v poutkách začíná za tělem, loket je propnutý. Horní končetina pokračuje dopředu a nahoru s postupným ohnutím v lokti až do fáze opory o hůlku a zpět za tělo.
• Prsty svírají rukojeť pevně, ale v závěrečné fázi odpichu se dlaň otevírá (horní končetina se napíná) a odrazová síla je v závěrečné části odpichu přenášena přes poutko, loket je natažený.
• Hůlky kopírují při chůzi náklon těla, směřují dozadu.
• Těžiště těla se dostává níže oproti přirozené chůzi vyšší intenzity a to díky hůlkám, které krok prodlužují.
  Odraz z přední části chodidla a prstů, zapojení pánve při odrazu, chodidla směřující dopředu.

Chůze do kopce

Při chůzi do kopce je předklon těla větší, kroky jsou kratší, více jsou zapojeny svaly horní poloviny těla a intenzivněji pracují i svaly zadní strany stehen a lýtek. Účinné používání hůlek umožňuje prodloužit krok během stoupání a zároveň tak odlehčuje dolním končetinám. Chůze do mírného kopce je výborným nácvikem správného používání hůlek pro začátečníky, umožňuje jim rychleji pochopit podstatu pohybu.

Chůze z kopce

Při chůzi z kopce jsou kroky výrazně kratší a těžiště těla se nachází níže. Kolena jsou po celou dobu chůze neustále v pokrčení, chodidla jsou většinu času v kontaktu s podložkou celou plochou podrážky a neustále přibržďují pohyb těla. V porovnání s chůzí po rovině nebo chůzí do kopce je odpich hůlkami méně výrazný. Důraz by měl být kladen na přenos části hmotnosti na hůlky, čímž se odlehčí kloubům dolních končetin. Pozor na přenášení hrotů hůlek před tělo, potencionálně se tím zvyšuje nebezpečí úrazu a snižuje se efektivita pohybu.

Nejčastější chyby při chůzi se severskými holemi

• Nesprávná koordinace horních a dolních končetin v „křižmochodním“ vzoru.
• Trup není držen zpříma např. pro hrudní kyfózu, hlava se hodně předklání nebo je mezi rameny výrazně předsunuta.
• Trup je držen v přehnaně přímém (vertikálním) postavení.
• Hůlky směřují dolním koncem vpřed nebo odraz vychází „z hůlky zabodnuté před tělem“ a nevychází „z hůlky ze zadní ruky“.
• Příliš pevné držení hůlky celou dlaní při přenosu váhy vpřed.
• Přehnané až křečovité držení rukojeti hůlky.
• Špatné navlečení řemínků.
• Paže příliš blízko u těla.
• Příliš dlouhé kroky (napjaté ruce – chůze „robot“).
• Příliš dlouhé hůlky, nepružící materiál, nevhodně zvolené hroty holí např. ocelové hroty použité na tvrdém povrchu.
• Nevhodná obuv.
• Zanedbávání zahřívacího a protahovacího cvičení.
• Chůze s hůlkami bez jejich využití (tzv. „vlání hůlek“ za chodcem).