Jak využít vlastní zdroje na léčbu mnohočetného myelomu
Publikováno 25.8. 2014
Ve dnech 23. a 24 září 2011 jsem se zúčastnila semináře Škola myelomu pro pacienty 2011, který organizovala Slovenská myelómová spoločnosť – Klub pacientov a který se konal v Liptovském Jánu. Jednou z odborných přednášek, které mě zaujaly, byla přednáška MUDr. Pavla Kotoučka na téma: “Jak využít vlastní zdroje na léčbu myelomu”. Dr. Kotouček byl mým prvním ošetřujícím lékařem na hematologické klinice Fakultní nemocnice Cyrila a Metoděje v Bratislavě. Na jeho doporučení jsem si přečetla knihu Bernie S. Siegela “Láska, medicína a zázraky” a knihu manželů Simontonových “Návrat ke zdraví”, které ho k této přednášce inspirovaly.
MUDr. Bernard S. Siegel je chirurg a onkolog, který v roce 1978 po setkání s manželi Simontonovými založil v Connecticutu v USA terapeutickou skupinu “Výjimeční pacienti s rakovinou”. Ve své praxi se snažil pacienty dovést k tomu, ab si uvědomili své vlastní léčivé schopnosti. Zkušenosti, které během dlouholeté praxe od svých pacientů získal, uvedl v této knize, která vyšla v roce 1990 a v českém překladu v roce 1994. MUDr. O. Carl Simonton je onkolg a radioterapeut a spolu se svou manželkou Stephanii Simonton, psychoterapeutkou praktikují psychosociální medicínu v Centru pro léčení rakoviny v Pacific Palisades v Kalifornii. Kniha má název návrat ke zdraví a v českém překladu vyšla v roce 1994.
Obě knihy se zabývají tím, jak důležitá je účast pacienta na vlastní léčbě, jeho vztah a důvěra k ošetřujícímu lékaři a jeho odpovědnost za uzdravení. Některé myšlenky a návrhy, které mě nejvíce oslovily vám nyní ve stručném přehledu nabízím. Věřím, že vás potěší a připomenou vám, že je třeba věřit vlastním silám.
MUDr. Bernie S. Siegel – Láska, medicína a zázraky
Výjimečný pacient má vůli žít, získává nad svým životem kontrolu, usiluje o dosažení zdraví a vyrovnání mysli. Výjimečným pacientem se může stát každý. Mnoho lidí však nevyužívá svou životní sílu, pokud je k tomu nedonutí vážná nemoc. Sílu mysli však máme k dispozici neustále. Zásadním problémem většiny lidí je to, že se nedokážou mít rádi. Díky schopnosti mít rád sám sebe a život a díky schopnosti uvědomit si, že není věčný, dokážeme kvalitu vlastního života zvyšovat.
Výjimeční pacienti odmítají být oběťmi. Učí se a stávají se z nich odborníci na sebeléčení. Ptají se lékaře na svou nemoc, protože chtějí proces léčení pochopit a podílet se na něm. Výjimečnost vyžaduje odvahu. V pacientově mysli je každá naděje skutečná. A i když to v co doufáte, tedy úplné vyléčení, nenastane, už samotná naděje vám bude oporou. Život je těžký, ale stojí za to. Pouzitivní a negativní očekávání odpovídajícím způsobem ovlivňuje hladinu kortizolu a prolaktinu, hormonů důležitých pro aktivizaci imunitního systému v krvi.
Rakovinné buňky v našem těle se vyvíjejí neustále, ale za normálních okolností je bílé krvinky stačí zlikvidovat dříve, než se vyvinou v nebezpečný nádor. Rakovina tedy vznikne při potlačení imunitního systému, který pak není schopen si s touto trvalou hrozbou poradit. Narušení imunitního systému způsobuje především syndrom chronického stresu. Napětí a úzkost moderní civilizace urdžují stres “zapnutý” neustále. Hormony naši odolnost vůči chorobám snižují a zapříčiňují destrukci lymfatických uzlin. Záporné emoce vyvolávají nadprodukci právě těch hormonů, které imunitu narušují.
Léčení a uzdravování
Léčení je tvůrčí záležitost a vyžaduje stejné úsilí a zanícení jako jakákoliv jiná tvůrčí činnost. Vyléčení můžete dosáhnout díky vyrovnané mysli. A i když má mysl neuvěřitelnou sílu k tomu, aby se dala do pohybu, často potřebuje něco stejně silné. Proto žádám pacienty, aby zmobilizovali svou víru ve vše v co věřit mohou. Pomáhám jim najít důvody k tomu, aby zůstali živí, vyřešili své problémy a uvolnili svou léčebnou energii.
Klíčovým faktorem pro úspěch léčby je často lékařův postoj k pacientům. A jedním z nejdůležitějších faktorů vůbec je přesvědčení pacienta, že se mu jeho lékař věnuje naplno. Tento vztah je důležitější než jakýkoliv léčebný prostředek. Kvalitu vztahu lékaře a pacienta podstatně ovlivňuje pacientova účast na rozhodování. Uzdravení není hlavním cílem. Pokud si stanovíte tělesný cíl, můžete selhat, ale pokud je vaším cílem klid mysli, můžete ho dosáhnout.
Mým cílem je proto duševní klid, ne vyléčení rakoviny, slepoty nebo ochrnutí. Dosažením klidu mysli může být vyléčena rakovina, zrak se může vrátit, ochrnutí může vymizet, ale to vše se přihodí díky vyrovnané mysli, která je předpokladem léčivého prostředí v těle. Toto poznání může člověku ukázat, jak se měl změnit, aby byl v míru se sebou samým. Mnoho lidí však dovolí, aby nemoc zničila jejich život více než je nutné. Vždy však existuje možnost žít smysluplně a dokonce s určitou radostí a to navzdory nemoci.
Vyjímečný pacient se chce na odpovědnosti za svůj život a léčbu podílet. Obecně jsem přesvědčen, že pro pacienty je nejvhodnější soustředit se na jeden až dva přístupy léčby, kterým věří nejvíce. Avšak mnohé z nich, např. výživové doplňky, cvičení a meditace jsou hodnotné kdykoliv a jsou proto důležitou součástí programu výjimečných pacientů.
Cvičení
Naše těla byla určena k pohybu a proto nemohou být zdravá, pokud trávíme veškerý čas sezením nebo ležením. Cvičení povzbuzuje imunitní systém a umožňuje nám čelit stresu. Neméně důležitý je jeho psychologický účinek. Už jen fakt, že si pro cvičení jako důležitou a chvályhodnou činnost vyhradíme pravidelnou chvilku nám dá pocit sebevědomí a kontroly nad vlastním životem. Všechny formy cvičení nám pomáhají poslouchat vlastní tělo a jeho potřeby a přitom vytlačují jiné starosti. Prvním krokem je mít rád sám sebe. Cvičení, hlavně běh, chůze, plavání a jiné opakující se činnosti jsou příležitostí k meditaci, protože při něm nemusíme přemýšlet.
Typ a rozsah cvičení musí být stanoven individuálně. Nezapomínejte na to, že nemocné tělo vyžaduje pomalejší tempo než zdravé. Musíme dávat pozor na varovné signály, např. bolest nebo nadměrnou únavu. Je to znamení, že je třeba zvolit jiné tempo, ne cvičení úplně vynechat. Cvičení má být prostředkem uvolnění a spojení mysli a těla, ne prací. Tak se stává jen dalším stresem.
Meditace
Meditace je v podstatě metoda, pomocí níž na čas přestaneme poslouchat to, co nás v každodenním životě ruší a začneme si uvědomovat něco jiného, své vlastní myšlenky a pocity. Při meditaci jde o soustředění mysli, která se nachází ve stavu uvolněné bdělosti. Sice při ní méně reagujeme na vnější podněty, ale více než obvykle se soustředíme na věci, na které se soustředit chceme, třeba na proces léčení.
Když začnete meditovat, uvědomíte si, že se velmi zlepšuje vaše schopnost koncentrace. Postupně se více soustředíte do svého nitra a díky tomu némě reagujete na okolní stres. Meditace posunuje hranici bolesti a snižuje biologický věk, snižuje únavu a opotřebení těla i duše. Její výhody vše ještě znásobí, když ji provází pravidelné cvičení. Výzkumem se dokázalo, že meditace a pravidelné cvičení jógy o 100% zvýšily hladinu tří hormonů významných pro činnost imunitního systému. Vše zřejmě probíhá díky vztahům mezi mozkem, žlázami s vnitřní sekrecí a imunitním systémem.
Překonání strachu a nenávisti
Překonání strachu otevírá cestu k odpuštění těm, kteří vám ublížili a uvolňuje místo k lásce, díky níž se člověk stává psychologicky imunním vůči negativnímu vlivu prostředí. Když se v člověku začne hromadit hněv, změní se na nenávist. Nenávidět je snadné, ale zdravější je mít rád. Možná se vám nepodaří změnit toho, kdo vám způsobuje utrpení, ale alespoň vám nenávist nezničí srdce, duší a život. Je třeba mít na paměti, že nikoho není možné změnit, ale každý může změnit sám sebe a tím spoluvytvářet ostatní.
Schopnost vidět ve špatném cokoliv pozitivně je zřejmě tím nejdůležitějším, co pacienti potřebují. Vyřešit nedokončené problémy může být někdy tím nejúčinnějším lékem proti bolesti. Najít v sobě schopnost lásky vyžaduje zbavit se strachu, úzkosti a zoufalství, které v sobě mnoho lidí pěstuje. Celý život nosí v sobě nevyřešený hněv, který v nich při každé vzpomínce vyvolává další stres. Čelit mu a vymanit se z něj vyžaduje upřímně si uvědomit vlastní roli, kterou v celém problému hrajete, odpustit sobě stejně jako všem, které jste neměli rádi a kterých jste se báli, protože jinak klesne na úroveň svého nepřítele.
Sebeúcta a tvořivost
Zárukou života a zdraví je vývoj osobnosti. Když se mysl osvobodí od konvencí a starostí, co by na to řekli ostatní, začne přinášet nová řešení a nové cíle a uvědomíte si, že krásu a klid máte v sobě. Zralost, láska a klid snižují podrážděnost a její negativní vliv na zdraví. Možnost žít vynalézavě máme všichni. Vlastní budoucnost si připravujeme každý den tím, na co myslíme a co děláme. Kdo má proč žít, zvládne téměř jakékoliv “jako”.
V kontaktu s vlastními myšlenkami se udržujeme například psaním deníku. Díky deníku si své myšlenky uvědomíme a můžeme se z nich učit. Výjimeční lidé kladou své potřeby do určité posloupnosti, ale na rozdíl od ostatních nezanedbávají žádnou z nich. Tyto potřeby seřazeny podle důležitosti jsou: přežití, bezpečí, přijímání ostatních, sebedůvěra a seberealizace. Jejich vyrovnanost a uvolněná soustředěnost jim přináší sebevědomí, které jim dává energii na skutečně důležité věci. Negativní i pozitivní postoje se odpovídajícím způsobem odrážejí na zdravotním stavu a platí to i naopak. Tělo se prostě přizpůsobuje stavu mysli a stav mysli ovlivňuje tělo.
O. Carl Simonton, Stephanie Simonton – Návrat ke zdraví
Každý z nás nepřímo ovlivňuje vlastní zdraví myšlenkami, pocity, přístupem k životu a přímo pohybem a cvičením. Kromě toho je reakce na léčbu ovlivněna důvěrou v účinnost léčby a v ošetřujícího lékaře. Pokud pochopíte nakolik můžete své zdraví nebo nemoc ovlivnit sami, bude to prvním významným krokem na vaší cestě k uzdravení.
Standardní léčba je stále základní součástí boje s nebezpečnými chorobami jako je rakovina. Bez víry v úspěšnou léčbu, jak ze strany pacienta, tak ze strany lékařského týmu a bez toho, aby pacient očekával uzdravení, není léčba úplná. Vyléčení je pravděpodobnější, pokud k uzdravení zmobilizuje člověka jako celek. Toto pojetí dovede nemocného k aktivnímu přístupu k léčení.
Příčiny vzniku rakoviny
Karcinogenní látky: Není pochyb o tom, že určité škodlivé látky, např. anilinové barvy, azbest, uhelný dehet a další chemikálie jsou schopny poškodit genetickou informaci v buňkách a tím vyvolat rakovinu. Na podporu této teorie se většinou uvádí jedna skutečnost – výskyt rakoviny výrazně vzrostl s rozvojem industrializace. Statistiky dokládají, že tyto škodlivé látky skutečně souvisejí se zvýšeným výskytem rakoviny. Přesto však většina lidí, která jim je vystavena, rakovinu nedostane a naopak onemocní lidé, kteří působení škodlivých látek vystaveni nebyli. Jinak řečeno, samotné půsovení karcinogenních látek na organismus pro vznik rakoviny nestačí. Výzkumy ukázaly, že rozdíly v počtu výskytu rakoviny nejsou ani rasové ani genetické. Prudce stoupající výskyt rakoviny v rozvinutých zemích za posledních 25-50 let si skutečně nelze vysvětlit výlučně genetickými argumenty.
Záření: Všeobecně je známo, že záření způsobuje mutaci buněk, které se pak mohou rozmnožovat a vést ke vzniku rakoviny. V podstatě však neexistují vědci, kteří by vážně tvrdili, že všudypřítomná radiace je závažným zdrojem rakoviny.
Strava: Někteří vědci tvrdí, že výskyt určitého druhu rakoviny může souviset s množstvím tuku obsaženým v potravě. Teorii o složení potravy jako jediné příčině rakoviny zpochybňuje však další výzkum různých druhů populace. Nicméně je potřeba i uvědomit, že strava pro lidský organismus představuje podobnou “pohonou hmotu” tak jako benzín, ropa či elektřina pro stroje. A pokud mají stroje dobře fungovat, potom je zapotřebí, aby byla dodávana pohodnná hmota nejen vysoké kvality, ale také vhodná pro daný typ stroje (do automobilu, který má motor poháněný naftou také nemůžete natankovat benzin. Pokud to uděláte motor zlikvidujete). A podobně je to i se stranou a lidským organismem.
Kultura: Zásadní roli může napříkald hrát národní kultura, protože ta ovlivňuje náš způsob života, naše myšlenky a víru mnohem více než strava.
Imunitní systém: Existuje ještě další faktor a tím je potlačená funkce imunitního systému, přirozené obrany těla proti nemocem. Jedním z nejdůležitějších aspektů působících proti vzniku rakoviny je přirozená obranyschopnost organismu. S nemocemi se pravidelně setkává většina z nás, ale samotný kontakt s nemocí ještě neznamená, že onemocníme právě díky imunitnímu systému. Imunitní systém se skládá z několika druhů buněk určených k tomu, aby útočily na cizorodé částice a ničili je. Mnoho výzkumů ukazuje, že ke vzniku rakoviny nestačí jen přítomnost abnormálních buněk, ale i potlačování přirozených obranných mechanismů těla.
Všechny vnější vlivy záření, genetika a strava hrají svou roli, ale žádný z nich onemocnění zcela nevysvětlí. Existuje tedy již několik cenných návodů, které poukazují na výraznou spojitost mezi chorobou a psychickým stavem.
Podíl pacienta na vzniku nemoci
Ovládání stresu: Někteří pacienti si v životě vytvářejí nebo zbytečně připouštějí stres nebo odmítají uznat hranice svých psychických možností. Jiní podřizují vlastní potřeby potřebám druhých a nezbývá jim sil na to, aby se věnovali sami sobě. Tím, že si pacient stres a jeho příčinu uvědomí a najde efektivnější způsob jak se s ním vyrovnat, uvolní v sobě energii díky níž pak může čelit nemoci a žít bohatším životem.
Oprávněnost psychických potřeb: Mnoho našich pacientů udává, že díky nemoci si uvědomili, že už nemohou zapomínat na své skutečné potřeby. Nemoc jim umožnila osobnostní růst, vyjadřovat vlastní pocity a přání otevřeně a přímo. Základem je uvědomit si, že potřeby uspokojované v souvislosti s nemocí jsou zcela oprávněné. Tělo si vyžaduje pozornost a samo ví, jakým směrem. Nemoc může být příležitostí k duševnímu růstu.
Stanovení cílů: Doporučuje se stanovit si tříměšíční, šestiměsíční nebo roční cíle. Vaše cíle by se měly týkat:
- osobnostního růstu
- vztahu k druhým
- kariéry a zabezpečení
- odpočinku a relaxace
- pohybu a sportu
Stanovte si reálné cíle, jejichž splnění záleží na vás, abyste byli při jejich plnění úspěšní. Své cíle specifikujte a upřesněte. Stanovte si měřitelné cíle a dopřejte si dostatek času na jejich plnění. Stanovte si cíle, které vás uspokojí.
Zvládání bolesti: Bolest velmi úzce souvisí s psychickým stavem pacienta. Uvědomění si vlastního podílu na bolesti je důležitým krokem k jejímu zmírnění. Vždy, když začnete trpět bolestí, soustřeďte se na nějakou příjemnou nebo uspokojivou činnsot a pocítíte, že bolest se zmírní, někdy úplně vymizí. Bolest často velmi úzce souvisí s napětím a strachem. Mnohým pacientům proto přináší úlevu pravidelná relaxace a řízená imaginace. Relaxace snižuje svalové napětí, pomocí mentální imaginace si nemocný snadněji vytváří pozitivní očekávání, že se může uzdrvit. díky tomu se snižuje pacientům strach, jeho napětí a nakonec i bolest.
Pohyb: Většina pacientů může nějaký, i když minimální pohybový režim dodržovat. Třeba jen postupovat pomalejším tempem a uvědomit si možnost poranění nebo nebezpečí přílišné únavy. Pravidelná tělesná aktivita je jedním z nejlepších prostředků jak vhodně eliminovat důsledky stresu a stimulovat přirozenou obranyschopnost těla. Lidé s pravidelným pohybovým režimem (kombinace chůze – běh) mají ve srovnání s fyzicky pasivními lidmi mnohem pružnější způsob myšlení, otevřené názory, vyšší sebevědomí, nepodléhají tak často depresím. Pohybová aktivita nás naučí vnímat potřeby vlastního těla, které si zaslouží péči a pozornost.
Zdraví z hlediska psychosomatiky: K uzdravení je nezbytná kontrola nad vlastním životem, samostatnost. Život nemocného může záviset na tom, zda bude využívat své vlastní zdroje a možnosti. Člověk se může naučit ovlivňovat širokou škálu svých tělesných projevů pomocí vědomého řízení vlastní mysli.
Kniha manželů Simontonových v žádném případě nepodceňuje roli lékaře a dalšího zdravotního personálu, kteří se na léčení podílejí. Jejím úkolem je ukázat, co můžete vedle tradiční léčby udělat vy sami. Pokud koncentrujete veškerou vaši sílu a začnete se na svém uzdravování aktivně podílet, můžete si prodloužit život a výrazně ho zkvalitnit.
Autor: Mgr. Eva Belišová, zpracovala na podkladě informací získaných na vzdělávacím semináři Škola myelomu
Použité další zdroje: O. Carl Simonton, Stephanie Mattews-Simonton. Návrat ke zdraví. 2. vyd., 2011, Praha: PLOT