Léčba mnohočetného myelomu
Publikováno 25.8. 2014
Po provedení vyšetření potvrzující diagnózu mnohočetný myelom je možné zahájit samotnou léčbu. Je dobré si připustit, že tento typ rozhovoru může být v mnoha směrech velmi náročný a informace, které budou sdělovány nemusí být příjemné. Určitě ovšem budou velmi podrobné a obsáhlé. Velkou výhodu proto je, pokud se takového rozhovoru může pacient zúčastnit spolu s blízkým člověkem, s člověkem, který ho bude i nadále doprovázet a podporovat. Sdělení diagnózy je vždy velkým stresem a onkologická diagnoza tento stres ještě zvyšuje. Je proto velmi pravděpodobné, že člověk, kterého se tento fakt bezprostředně dotýká nemusí postihnout všechna fakta a ta zásadní mu mohou uniknout.
Důležité je, aby si pacient v úvodu nechal podrobně vysvětllil všechny plánované kroky v léčebném postupu. Pokud je informací hodně, není žádným problémem domluvit se na další schůzce a vše si vyposlechnout opakovaně nebo si vzít čas na rozmyšlenou. Pokud si není pacient jistý, zda je navrhovaný postup pro něj vhodný, je možné požádat o informace odborníka z jiného specializovaného pracoviště. Jedná se o takzvaný “druhý názor”, na který má každý pacient nárok.
Přední specialisté v oboru doporučují, aby pacienti o druhý názor požádali a jsou schopni poskytnout kontakty. Pokud by reakce ošetřujícího lékaře na vyžádání “druhého názoru” nebyla vstřícná anebo byla dokonce hodnocena jako projev nedůvěry pacienta vůči lékaři, může to být právě známka nejistoty v navrhovaném postupu. O to více je důležitější kontaktovat dalšího odborníka vše konzultovat.
Po definitivním stanovení diagnozy a před zahájením léčby je vhodné se velmi podrobně informovat o tom, co zvolený léčebný postup obnáší, jak může ovlivnit současný osobní a pracovní život a nakolik pravděpodobně ovlivní fyzickou a duševní zdatnost. Zda je dobré počítat s přechodným omezením sociálních kontaktů a jaké doprovodné jevy s sebou navrhovaná léčba přináší.
Na rozdíl od mnoha jiných zhoubných onemocnění, která vyžadují zahájení chemoterapie co nejdříve, není tomu tak vždy v případě mnohočetného myelomu. Pacienti, u nichž je sice nemoc přítomná v kostní dřeni, ale nevyvolává žádné příznaky (není patrná destrukce kosti při zobrazovacích vyšetřeních, není chudokrevnost a nejsou ani jiné příznaky této nemoci, jako je například poškození ledvin), a mají takzvaný asymptomatický neboli bezpříznakový myelom.
V případě, že byl zjištěn mnohočetný myelom, který je zatím bezpříznakový, doporučuje se kromě podávání léků ze skupiny bisfosfonátů (podpůrná léčba) pacienta dále pouze sledovat. Zpočátku se kontrolní vyšetření provádějí zhruba v dvouměsíčních intervalech, v případě opakovaně stabilních hodnot je možné interval i prodloužit. Zahájení léčby v době bezpříznakového myelomu nevede k lepším výsledkůmm než zahájení léčby až v době prvních příznaků nemoci, zajáhení léčby již v bezpříznakovém období by zbytečně přinášelo nežádoucí vedlejší účinky léčby a zhoršovalo tak kvalitu života pacienta.
Léčba mnohočetného myelomu má dvě souběžné linie:
- léčbu snižující počet myelomových buněk
- léčbu podpůrnou
Léčba snižující počet myelomových buněk
Protinádorová léčba (chemoterapie) zmenšuje počet myelomových buněk a tím odstraňuje příznaky nemoci. S klesajícím množstvím myelomových buněk se zmenšuje odbourávání kostí a tím se zmírňují bolesti a obnovuje se novotvorba kosti.
Pro redukci množství nádorových buněk se používají rozličné postupy. Ošetřující lékař musí rozhodnout, kdy a jaký způsob použít. K léčbě může využít cytostatika, tzv. nové léky, vysokodávkovanou chemoterapii při transplantaci nebo radioterapii.
Podpůrná léčba
Podpůrná léčba nesnižuje počet myelomových buněk, ale odstraňuje potíže, které tyto myelomové buňky způsobují.
V případě izolovaného ložiskového plazmocytomu je opravdu velká naděje na trvalé vyléčení, naproti tomu mnohočetný myelom zatím stále není možné u většiny pacientů zcela a jednou provždy z těla odstranit. Reálným a dosažitelným cílem léčby je kompletní remise nemoci neboli situace, kdy má pacient normální krevní obraz a nemá žádné laboratorní známky aktivity nemoci, ale kdy se předpokládá existence tzv. zbytkové choroby v těle, která po čase vede k opětovnému obnovení známek onemocnění.