Dvacáté páté Info odpoledne v Hradci Králové
Publikováno 30.4. 2024
Téma: Imunoterapie – téma současnosti i blízké budoucnosti
Termín: 26. května 2023
V oblasti mnohočetného myelomu se již poměrně dlouhou dobu debatuje o tom, zda se jedná o vyléčitelné nebo nevyléčitelné onemocnění. Pan profesor je toho názoru, že v současnosti stále nemůžeme hovořit o trvalém vyléčení, protože myelom se jako nemoc mnohdy chová velmi nevypočitatelně. Lékaři s jistotou vědí, že v kostní dřeni pacientů zůstávají i po úspěšně ukončené léčbě tzv. zbytkové buňky (hovoří o zbytkové reziduální nemoci; zkratka MRD) a proto si zatím nemohou být zcela jisti, že se nemoc znovu nevrátí. Podobně se chová i řada jiných nemocí, nicméně záludnost mnohočetného myelomu tkví v tom, že u onkologických nemocí označovaných jako „solidní“ se hovoří o vyléčení v okamžiku, kdy se nemoc nevrátí do pěti let od úspěšně ukončené léčby. U myelomu se nemoc může bohužel aktivovat i po mnohem delší době. Rozhodně ale lze hovořit o tom, že myelom dnes patří k nemocem chronickým. Pokud se podíváme do budoucnosti, velkou naději přináší imunoterapie. Pokud její používání přinese opravdu ty výsledky, které lékaři očekávají, jistě se časem může otevřít prostor k přehodnocení toho, co bylo uvedeno dosud.
Abychom lépe pochopili celou léčebnou strategii a také nové možnosti přicházející s imunoterapií, vrátili jsme se spolu s panem profesorem na chvíli do historie léčby myelomu. Léčbu myelomu lze rozdělit do jednotlivých etap, které se v toku času prolínají. Začátek léčby myelomu je charakteristický používáním „standardní chemoterapie“, kdy se používala především konvenční cytostatika (chemoterapie). Ta bohužel nebyla mířena cíleně na nádorovou buňku, ale postihovala celý organismus. Z toho logicky vyplývaly různě nepříjemné nežádoucí účinky (např. padání vlasů, intenzivní zvracení, ztráta ochlupení apod.), se kterými se při používání současné léčby již téměř nesetkáváme. Léčebná odpověď u této kategorie léků se pohybovala okolo 30 – 60% úspěšnosti, dosažení kompletní remise bylo vzácnou výjimkou a medián přežití se pohyboval okolo tří let. To jsou údaje platné zhruba do roku 1994.
Výjimku v jednotlivých etapách tvoří transplantace kmenových buněk. Její význam pro léčbu mnohočetného myelomu je znám již od devadesátých let minulého století, přesto se stále jedná o nenahraditelnou léčebnou strategii. Bohužel je při autologní transplantaci nadále nutné využívat konvenční cytostatika (Melphalan, někdy je možné od lékaře slyšet sousloví vysokodávkovaná chemoterapie), a proto ji provází množství velmi nepříjemných a někdy dlouhodobých nežádoucích účinků. Přes všechny tyto nepříjemné projevy je však vysoce efektivní a významně nápomocná pro navození dlouhodobé remise. Většina pacientů s mnohočetným myelomem ve věkové kategorii do 70 let věku ji absolvovala. Výjimečně mohou transplantaci podstoupit i lidé nad 70 let věku, ale v takovém případě musí ošetřující lékař pečlivě zvážit získané výhody a nevýhody. Organismus lidí nad 70 let je mnohdy velmi křehký a transplantace patří k náročným léčebným postupům s jehož účinkem se člověk vyrovnává dlouhou dobu. Jakmile se začala používat transplantace, léčebná odpověď se zvýšila na 80 %, kompletní remise už nebyla výjimkou, ale dosahovalo jí asi 20 % pacientů a medián přežití se posunul na 5 let. Bohužel se nezměnila rizikovost léčby, tedy výskyt nežádoucích účinků, který byl přibližně stejný.