Dvacáté deváté Info odpoledne v Brně
Publikováno 30.4. 2024
Téma: Empatie aneb slovo lékaře může léčit, pokud má lékař empatii – I.
Termín: 29. červen 2022
Je dobré, pokud jsme ochotni zjistit a sami sobě přiznat, kolik pozornosti věnujeme sami sobě a projevům svého vlastního těla. Nemoc (pokud se nejedná o úraz nebo náhlou příhodu) většinou nepřichází znenadání, spíše se v čase pomalu ohlašuje různými nespecifickými příznaky. Máme je bohužel přirozenou tendenci přehlížet, nebo je bagatelizovat. Pro lepší pochopení lze tuto situaci přirovnat k chování řidiče, který si nevšímá rozsvěcujících se kontrolek na palubní desce auta. Auto se s takovým přístupem jednoho dne zákonitě zastaví. Potom už záleží jen na tom, jakou kontrolku řidič ignoroval, zda stačí pouze natankovat nebo je nutná rozsáhlá oprava motoru. V případě závažných nemocí, ke kterým myelom samozřejmě patří, se takové „kontrolky“ rozsvěcují nejen před stanovením diagnózy, ale mohou se rozsvěcovat kdykoliv po celou dobu života s myelomem. Samozřejmě, že na rozvoj nemoci nemají vliv jen tyto „rozsvěcující se kontrolky“, ale mohou být důležitým signálem, že se v těle něco děje. Je proto důležité, nakolik člověk zná sám sebe, nakolik je sám vůči sobě pozorný a jaký typ pozornosti sám sobě věnuje.
Důležitá je také znalost míry naší psychické odolnosti, může nám pomoci při zvládání konkrétních životních situací, v tomto případě nemoci (např. si ujasníme, jaká je naše typická reakce v krizových situacích a zda takový typ situací dokážeme zvládnout sami nebo potřebujeme pomoc někoho jiného). Toto přiznání může být z hlediska závažné nemoci opravdu důležité, nejen v jejím počátku, ale v celém jejím průběhu. V okamžiku, kdy se v životě kohokoliv z nás objeví nemoc, může být tato situace, zjednodušeně řečeno, vnímána jako zvladatelná, zatěžující nebo stresující. Záleží na tom, jaká je povaha nemoci samotné, jaké léčebné postupy jsou v dané době k dispozici, a především na tom, jakým způsobem se k nemoci postaví sám nemocný člověk. Jde o jeho vnitřní kapacity, jeho životní nastavení, sociální síť (rodinu, přátelé) nebo jeho pracovní zázemí. Nemoc představuje zcela novou, nečekanou životní situaci, kterou přes veškerou pomoc a podporu nejbližší rodiny či přátel, bohužel musí v niterném prožívání projít sám. Nezbývá než sám v sobě zvládnout nové pocity a prožitky. A ty mohou být rozličné: strach a obavy, pocity napětí, ztráta kontroly nad vlastním životem, pocity osamění, smutek, hněv, pocit viny, zahlcení nebo pocity nespravedlnosti. I když se to v prvních chvílích zdá nepravděpodobné, mohou se časem objevovat (a u mnohých pacientů se objevují) i pocity z opačné strany spektra jako je naděje nebo přijetí.